Ve tři odpoledne nejsi líný. Dýcháš CO2, který vydýchali všichni v místnosti, a nemá kam odejít. Teď to můžeš dokázat.
Nevidíš ho. Necítíš ho. Ale tvůj mozek ano. Mlha. Zpomalení. Oči na hodinách. To není únava. To je vzduch, který hloupne.
Říká se tomu CO2 a měří se v ppm. Čerstvý venkovní vzduch má kolem 400. Místnost s dobrou ventilací zůstane pod 1000. Naměřil jsem 2000 ppm v zasedačce „pro osm lidí“. Za deset minut. Tři lidi. Zavřené dveře. To není zasedačka. To je blbý vzduch.
Harvard posadil lidi do místností s různou hladinou CO2 a nechal je řešit kognitivní testy. Jak CO2 stoupalo, výsledky klesaly. Rozhodování, práce s informacemi, strategické myšlení. Na úrovních běžných v normálních zasedačkách některé skóre kleslo skoro na polovinu.
Nacpeme kanceláře chytrými, drahými lidmi a pak je zavřeme do místností, které jim tiše ubírají body z IQ. Výsledku říkáme problém s produktivitou. Není. Je to blbý vzduch.
Tvoje bdělost, soustředění, rozhodování. Přesně to, za co ti platí. Všechno klesá, jak CO2 stoupá. Odpolední útlum není z oběda. Je ze vzduchu.
Cognitive performance vs CO2. Data points from Allen et al., 2016 (Harvard COGfx).
Čerstvý vzduch tě drží v obraze. Ukážeme ti, jak si změřit svůj, co to číslo znamená a co dělat, když je špatné. Žádný spam.